Proč nemůže Chovancův ústav fungovat.
Ministerstvo vnitra přišlo s kontroverzním nápadem, jak „zabránit“ cizí propagandě v ovlivňování názorů „hloupého“ obyvatelstva. Založilo politrucké Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Zdůvodňuje to potřebou říkat lidem pravdu a chránit nás před nepřátelskými re...žimy a jejich propagandou. Na tom by snad nebylo nic špatného, ale říkat lidem pravdu by měly zejména veřejnoprávní zdroje. Pokud těmto státem spravovaným zdrojům lidé nevěří, je ale něco špatně….
Podívejme se, proč je myšlenka takového ideologického centra scestná:
1) To, že lidé nevěří sdělovacím prostředkům, které jsou z větší části vlastněny buďto konkrétními finančními skupinami, nebo jsou „veřejné“, tedy vlastněné „státem“ není primárně způsobeno rejdy cizích agentů. Naopak je to způsobeno zejména ztrátou důvěry a přílišnou akcentací jednoho „správného“ názoru, hraničící leckdy až s propagandou. Západní politici nám zejména v souvislosti se vztahem k uprchlíkům předhazují, že jsme pro demokracii ještě nedorostli. Zásadně se mýlí, my naopak máme zkušenost s nemocí zvanou totalita a tak symptomy návratu této nemoci vidíme naopak jasněji a zřetelněji, než ti co celý život žili v demokratičtějším prostředí. Zde je to stejné. Neobjektivitu ČT, prostě při této míře zkreslování, desinformací, polopravd a minimálnímu prostoru pro opačný názor, už nelze dál zakrývat.
2) Tato skupina Chovancových aktivistů je v podstatě lepší „neziskovka“, lépe placení a lépe pod dozorem. Jejich lidé nemají ani přiměřené mediální vzdělání, ani právní vzdělání a ani nemají přístup k objektivním, řekněme zpravodajským informacím. Budou tedy šířit ne pravdu, ale svůj názor. Ověřit tak mohou jen naprosto irelevantní a bezvýznamné skutečnosti.
3) Skutečně objektivní závažné strategické informace se stejně ve veřejném informačním prostoru neobjeví. Wikileaks nemůže být všude, že… Příkladem může být sestřel civilního dopravního letadla nad Ukrajinou. Když někdo napíše, že to byla akce tajných služeb (co jediné dává smysl), aby zabránila větší hospodářské prolupráci Německa a Ruska, tak jak to takový sranda úřad ověří a ještě to dá na svůj web? Osobně nevěřím, že Rusko ani USA neví, kdo za sestřelem stojí.
4) Někteří mediální odborníci to označují za snahu o „autoregulaci a autocenzuru“, ve smyslu „budeme veřejnosti pořád podsouvat, že tyto zprávy šíří cizí státy, případně že jde o konspirace“ a lidé si pak řeknou, jako správný „Evropan“ tomu nebudu věřit. To je diskutabilní důvod. Tento vliv to může na některé lidi mít, ale většina pouze začne ještě víc pochybovat o všem, co je jim předkládáno. Část z nich nad tím pod návalem starostí z běžného života mávne rukou, část si dá námahu a stejně bude hledat alternativní informace. Nedávno jsem četl, že je to dnes stejné jako za komunistů. Člověk si pustil zprávy v televizi a pak si šel pustit Hlas Ameriky, aby se dozvěděl, jako to skutečně bylo. Dnes je to stejné, akorát že po sledování Událostí na ČT člověk pustí internet a hledá, kde je pravda. Naši politici ve snaze udržet se co nejdéle u koryt obecně nestojí o informovanou veřejnost a dělají vše, co mohou, aby řada lumpáren zůstala pod pokličkou. Nestojí o to, aby jim bylo vidět pod ruce, jaké nesmysly a hlavně v čí prospěch je připravují. Politici obvyle neříkají pravdu, ale to o čem si myslí, že u voličů zabere a na jaký špek (či koblihu) jim skočí.
5) Podstatně lepší by bylo, kdyby podobný úřad, placený mimochodem z našich daní dohlížel třeba na objektivitu České, tedy „naší“ televize. To by byl správný počin a věřím, že veřejnost by ocenila, kdyby lidé cítili, že jsou informováni objektivně a v souvislostech. Toto co provedli na MV je totální nesmysl, který nebude fungovat, ani co do kvality ani do kvantity (myšleno z pohledu toho, proč byl údajně tento úřad založen).
6) Drtivá většina zpráv ve veřejném informačním prostoru není 100 % pravdivá nebo 100 % nepravdivá. Velice často jde o podání, vyznění či akcentaci některé části zprávy nebo „pouhý způsob“ interpretace či desinterpetace. Jde i o další souvislosti. Babička říkala, každá pravda má dva konce. Třeba právě v tomto je problém ČT. Ta vybírá zprávy, které se jí hodí, zprávy podává neobjektivně, zabarveně a v komentářích dává podstatně větší prostor jedné názorové straně. Hru na 1 - 0 , true - false zde nelze aplikovat. Svět bohužel není takto informačně jednoduchý. Typickým příkladem byla prezidentská kampaň v USA, která v ČT ukazovala „zloducha“ a „holubičku“ (nikoli tu Štrosmajerovu).
7) Tato snaha vyvolá minimálně u části veřejnosti zájem právě o alternativní zdroje, o které by možná jinak nezavadili.
8) Dříve nebo později se centrum dopustí chyby, která je stejně zkompromituje.
9) Je to kontraproduktivní a je to zahrávání si s ohněm. Typickým příkladem manipulace veřejným míněním selektivitou vybíraných zpráv a nepodání v souvislosti je nedávná zpráva v ČT kdy vyčíslili, kolik nám EU přispěla. Dle zprávy mnohem víc, než dala ČR do EU. Pokud se na tuto zprávu podíváme blíže tak: A) zpráva neřekla nic o tom, kolik nás naopak EU stála a kolik získaly západní společnosti a banky tím, že zlikvidovali potenciální konkurenci, že pod cenou skoupily naše podniky, kolik získali tím, že zde mají ochotnou levnou pracovní sílu s východními platy, nízkou kvalitou zboží (potraviny) ale přitom západními cenami a tím, že získali další trhy - odbytiště svých výrobků. B) zpráva neřekla, že jakmile se staneme plátci a budeme platit třeba Ukrajinu nebo Turecko, že se poměr obrátí. C) nesdělila raději, jaké procento z dotací EU u nás bylo rozděleno podivným a leckdy trestným způsobem, tedy tak, že obyčejný člověk z toho stejně skoro nic neviděl a veřejný prospěch byl jen pro legraci.
Druhým příkladem podobně deziformační zprávy je to, co sdělily německé sdělovací prostředky a sice to, že díky uprchlické krizi se v Německu zvýšil HDP. Objektivně podaná zpráva měla být spojena s informací – ano, rostlo stavebnictví, například se stavěly obytné buňky pro uprchlíky, vzrostla spotřeba potravin a případně vznikla nová pracovní místa. Současně ale měli říct, prospěch a zisk z toho měly pouze určité stavební firmy a nadnárodní řetězce vlastnící obchody s potravinami. Také to neříká nic o tom, kolik to stálo bezpečnostní složky, zdravotnictví apod. To nejpodstatnější by ale bylo říci – ten kdo to zaplatil, byl obyčejný německý občan – daňový poplatník, a stálo ho to tolik a tolik. Takto by vypadala objektivní zpráva. Sdělovací prostředky doufají, že si lidé nedají 1 a 1 dohromady, tedy že se nebudou zabývat tím, že to vlastně zaplatili oni, ale v podvědomí jim zůstane (třeba pro příští volby), že je to v podstatě pozitivní. Taková zpráva není nic jiného než selektivní manipulace s veřejným míněním.
Nebo třetí a poslední příklad: příliv uprchlíků vyřeší stárnutí populace a nárůst důchodců. To už je na hranici nesmyslu, neboť: A) již existují objektivní data, kolik uprchlíků je objektivně schopno se uplatnit na trhu práce a za B) i uprchlíci zestárnou a bude potřeba zajistit i je. Kdo to udělá, když jen s obtížemi se jejich první, druhá i třetí generace uplatňuje na trhu práce ať už programově nebo z objektivních důvodů? Není pravda spíš v tom, že si některé konkrétní politické strany od otevření hranic slibovali do budoucna voličské hlasy a nadnárodní korporace zase tlak na snižování mezd u méně kvalifikovaných profesí a tedy růst svých zisků? Myslím, že se stačí jen zamyslet.
10) Vznik tohoto centra je nejen směšným krokem, ale i ukázkou přehlíživého chování našich elit vůči našim lidem a jejich úsudku. Je to stejné jako když se Jakeš snažil „vysvětlovat“ v „89“ výhody a přednosti socialismu. Myšlenky a názory se musí prosadit svojí pravdivostí a konfrontací se lží, nikoli informačními či desinformačními kampaněmi. To se vracíme k Göebelsovi, Gottwaldovi, Maovi a jim podobnýmČítaj viac
Prihlásiť
Terms of service
